When You´re Gone

14. december 2010 at 21:01 | ŁuCí♥ |  One-shots
Tak snad se vám to bude líbit .. je to sepsané narychlo =D tak jsem se nějak asi nudila nebo já nevím .. =D nechala jsem se inspirovat knížkou "Zavržený" ta knížka je prostě boží =] tak snad .. příjemné počtení =P

Když jsem tě kdysi dávno potkala, věděla jsem, že jsi ten můj vyvolený. Přesně si ten den pamatuji. Bylo 10.dubna 1985 a já slavila své 16. narozeniny. Ten den jsi se mi vkradl do života. Byl jsi tak sladký a ... tvoje postava.

"Ahoj." pozdravil jsi mě vesele. "Uhm .. ahoj." odpověděla jsem a sklopila pohled.

Celý den jsem na sobě cítila tvůj spalující pohled. Stále jsem čekala, co uděláš. Večer jsem šla s pár kámoškama do klubu, trochu si spestřit život. Ty jsi tam byl. Celý večer jsme se spolu bavili. Byl jsi vyjímečný. Ten večer jsem se bezhlavě zamilovala. Po pár dalších dnech, kde jsi se vyskytl na stejných místech jsem začala mít lehčí podežření, že mě sleduješ. Znali jsme se sotva týden. Mohlo v tom být cokoliv. Když jsem odešla, odešel jsi taky.
**
"Sleduješ mě?" zeptala jsem se tmy za mnou, protože jsem věděla, že tam jsi. Neodpověděl jsi. Otočila jsem se a zahlédla tě mizet za rohem. Rozeběhla jsem se za tebou.

"Co po mně chceš?" vykřikla jsem, když jsem zatočila. Utíkal jsi dál, ani jsi se neohlédl. Dalších pár dní jsem tě neviděla. Připadalo mi to, jako kdyby v mém srdci chyběla nějaká část.

**When you're gone
The pieces of my heart are missing you**

Po dalších pár dnech jsi se ukázal u nás ve škole. Zapsal jsi se na stejné předměty, na které jsem chodila já. Dělal jsi úplného blbečka, abych tě musela doučovat z předmětů, ze kterých jsem byla nejlepší. Povedlo se ti to. Každý den jsme trávili v kavárně u školy a já tě doučovala. Měl jsi možná trochu mezery, ale jinak jsi byl stejně chytrý jako já. Ale .. čím víc jsem s tebou trávila času, tím víc jsem se do tebe zamilovávala.
**
Znali jsme se už skoro dva měsíce a já neměla odvahu ti říct, co k tobě cítím. Byla jsem na oslavě kamarádky, a ty jsi tam taky přišel. Doufala jsem, že bys mohl udělat první krok. Ale ty ne, celý ten večer sis mě ani nevšiml. Zklamaně jsem z oslavy odešla dvě hodiny před koncem. Nasedla jsem do auta a nastartovala. Vyjela jsem z parkoviště a jela domů.
V půlce cesty mi něco přeběhlo přes silnici. Lekla jsem se a moje auto dostalo smyk. Viděla jsem jenom černou postavu na krajnici.

Vylezla jsem z auta a kráčela na druhou stranu silnice. Najednou se postava jen tak rozplynula. Otočila jsem se, jestli třeba není za mnou, ale ne. Zamotala se mi hlava a já jsem omdlela. Probudila jsem se v nemocnici. Seděl jsi vedle mojí postele a usmíval jsi se.
"Co se stalo??" zeptala jsem se tě. "Narazila jsi do stromu, přes cestu ti přeběhl srnec." odpověděl jsi.

"Srnec? Ale já jsem viděla postavu, celou v černém." vyhrkla jsem a sedla si. "Nedělej prudké pohyby. Opravdu to byl jenom jelen." mávl jsi rukou a sklonil jsi hlavu. Tvoje černé vlasy ti spadly do obličeje a zakryly tak oči černější než noc. Jaktože jsem si jich nikdy nevšimla? Ještě chvíli jsi se mnou zůstal v pokoji a potom jsi odešel. Na rozloučenou jsi mi stiskl ruku a políbil na čelo.
**
"Dneska mě pouštějí." oznámila jsem mámě do telefonu. "Neboj, odveze mě Ashley." odpověděla jsem a zavěsila.Potom jsem ještě zavolala Ashley.

"Jasně, že tě odvezu, neboj. Budu tam tak za hodinku." odpověděla a zavěsila. Sedla jsem si na postel a hodila nohy přes okraj. Jen tak jsem tam seděla, když někdo zaklepal. "Dále." odpověděla jsem a koukala do země. "Ahoj, Emily." pozdravil jsi a sedl sis naproti mně. "Ahoj Davide." odpověděla jsem a podívala se na tebe. Tvoje vlasy se doslova třpytili ve světle zářivek a ve tvých očích, stejně černých jako noc tančily jiskřičky. Nedokázala jsem určit, jestli jsou to jiskřičky pobavení nebo ne. "Nechceš odvézt?" zeptal jsi se po chvíli. "Odveze mě Ashley. Ale díky za nabídku." odpověděla jsem. "Ashley tě neodveze, něco jí do toho vlezlo. Volala mi. Ale pokud mi nevěříš, tak jí klidně zavolej." usmál jsi se. Zavolala jsem Ashley. "Jo, promiň, fakt mi do toho vlezlo. Prosila jsem Davida, aby tě odvezl. Hlavně nedělej hlouposti." řekla Ashley. "Dobře, tak díky. Ahoj." odpověděla jsem a položila to.
**
"Kam pojedeme?" zeptal ses mě. "Domů." odpověděla jsem jednoduše. "Nechceš zajet na oběd? Mám celkem hlad." zasmál jsi se. "Jestli zveš, tak klidně." začala jsem s tebou hrát hru. "Dobře, takže jedeme." odpověděl jsi a nastartoval auto.

Jeli jsme někam, kde jsem to vůbec neznala. "Máš ráda zábavní parky?" zeptal jsi se po chvíli.
"Moc mi nevadí. Proč?" "Zvu tě na novou atrakci. Horská dráha dlouhá skoro 3 kilometry. Kousek odsud." odpověděl jsi a zatočil na nějakou vedlejší cestu. "A co ten oběd?" zasmála jsem se. "Ten si dáme tam." mrkl jsi a zbytek cesty jsme jeli v tichu.
**
"Jsme tady." zastavil jsi u nějakého lehce starého parku. "Vždyť tu nikdo není." usmála jsem se a vylezla z auta. "Ještě je brzo." poklepal jsi na hodinky. "Pojď." řekl jsi a chytl mě za ruku. Projel mnou jakoby elektrický proud. Ruku v ruce jsme šli až k hroské dráze. "Jsme tady. Dvakrát." Do ruky ti vklouzly dva lístky a my si šli sednout do vozíku. Po chvíli se k nám přidalo pár dalších lidí a my se rozjeli.

V nejvyšším bodě jsem se začala bát. Před očima se mi míhaly hrůzné obrázky. Podívala jsem se, jestli jsme dobře připoutaní a zjistila jsem, že přeska na mém pásu je povolená. Snažila jsem se jí utáhnout, když se najednou otevřely dveře od vozíčku a já začala padat...
**
"Jsme dole." zatřepal jsi se mnou. "Co .. co se stalo? Myslela jsem, že jsem padala dolů." ozvala jsem se a hlas se mi třepal. "Tak to se ti opravdu jenom zdálo." odpověděl jsi a v očích se ti zablesklo. Šli jsme na oběd a potom jsi mě konečně zavezl domů.
Od té doby jsem měla pocit, že mě stále někdo sleduje. Zase jsi se chvíli ve škole neukázal. Přála jsem si, aby ses vrátil, co nejdřív.

**When you're gone
The face I came to know is missing too**

Když jsi nebyl u mě, děly se mi divné věci. Nechci je tady vyjmenovávat.
Pak jsi se vrátil. "Emily, musím ti něco říct." byly tvoje první slova, když jsi mě uviděl. "Už to v sobě nemůžu déle dusit." řekl jsi a chytl mě za ruku. "Povídej, poslouchám." usmála jsem se.
"Miluji tě." odpověděl jsi a políbil mě. "Já tebe taky." řekla jsem a ještě jednou ho políbila. Vychutnávala jsem si tu blízkost.

**When you're gone
All the words I need to hear to always get me through the day**

Začal jsme spolu chodit a já zjistila, že o tobě nevím skoro nic. "Pověz mi něco o sobě." řekla jsem, když jsme byli u nás doma a leželi jsme v mém pokoji na posteli. "Co bys chtěla vědět. Ptej se." usmál jsi se. "Když jsem s tebou, je všechno v pořádku. Ale když .. odejdeš, mám pocit, jakoby mě někdo sledoval a dějí se zvláštní věci." odpověděla jsem. "Vím, že to zní divně." doplnila jsem po chvíli, když jsi neodpovídal. "Tak rád .. bych ti to řekl, ale nemůžu." zatvářil jsi se zdrceně. "Prosím, řekni mi to." chtěla jsem znát pravdu. "Ty o mně víš skoro všechno." popichovala jsem tě. "Věříš v dobro a zlo?" zeptal jsi se. "Ano." jednoduchá odpověď. "Momentálně jsem to zlo." podíval ses mi do očí a já v nich viděla svůj vlastní obličej. Zatřepal jsi hlavou a obličej se ti schoval za vlasy. "Ty nejsi zlo." odpověděla jsem a odhrnula ti vlasy z očí.
"To na horské dráze se opravdu stalo." řekl jsi najednou. "Ale .. jakto, že nejsem mrtvá, když jsem vypadla?" Divila jsem se. "Zachránil jsem tě. A to jsem neměl." odpověděl jsi. "Celou tu dobu, co jsem tady .. měl jsem tě zabít hned na začátku. Ale nedokázal jsem to, zamiloval jsem se do tebe." zatnul jsi ruce v pěsti a tvoje oči dostaly odstín ještě tmavější černé.
"Nestraš mě. Co to říkáš? Proč bys mě měl zabít?" sedla jsem si na postel a opřela se o zeď. "Protože chci zpátky." Odpověděl jsi mi a podíval se ke stropu. "Nechápu." zatřepala jsem hlavou a čekala na vysvětlení.

"Já jsem zlo. Mám v úmyslu tě zabít, ale nedokážu to. A díky tomu se nevrátím nahoru." mlel jsi pořád to své. "Ale já tě nechápu... jak nahoru?" zeptala jsem se.
"Podívej se sama." odpověděl jsi a přetáhl si tričko přes hlavu. Otočil ses ke mně zády a já uviděla dvě jizvy ve tvaru obráceného V. "Co jsi zač?" odskočila jsem od tebe. "Jsem padlý anděl." odpověděl jsi a oblékl si tričko. "Jestli nezabiju neposkvrněnou pannu do konce tohoto měsíce, tak se už nikdy nevrátím." dodal jsi. "A ty jsi ta oběť." ukázal jsi na mě a já jsem přešla až ke dveřím. Chtěla jsem utéct, ale stejně bys byl rychlejší.

"To jsi mě .. celou dobu sledoval ty? Kdykoliv jsem si myslela .. že, že tam nikdo nebyl?" "Ano, to jsem byl já. A potřebuji co nejdřív tvoje tělo, jinak umřu." odpověděl jsi a vstal z postele. "Nechej mě, prosím." utekla jsem na druhou stranu pokoje. "Promiň, Emily." řekl jsi a po tváři ti stekla slza. Mihl jsi se jako stín a narazil jsi do mě. Rozplynul jsi se a všechno se to do mě 'vsáklo'. Chytla jsem se za srdce a měla jsem pocit, jako by se mi mělo každou chvíli roztříštit. Klesla jsem na kolena a z očí se mi začaly valit slzy. "Proč jsi mi to udělal." zašeptala jsem a opřela se jednou rukou o zem. Začala se mi točit hlava a já věděla, že během chvíle umřu. "Promiň." ozvalo se odněkud a já zavřela oči. Už jsem je nikdy neměla otevřít.

**And make it OK ...
I miss you**
 

1 person judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement